Každé pracovní ráno se probouzíme a začíná naše rutina. Sprcha, oblečení, snídaně, vypravit děti do školky a školy a rychle se probojovat kolonami aut do kanceláře. Někteří z nás ani pořádně nespí, protože se jim celý večer opakovaly situace, myšlenky, odpovědi z práce, a to přetrvává i ráno. V ústech zůstává pachuť až nechuť jít do práce, otevřít počítač a začít číst emaily. Tyhle pocity se zintenzivní, když nám příchozí hovor zvoní na smartphone a i na smartwatch. A při pohledu na jméno, které se zobrazí, tak už víte, že tohle nebude zrovna příjemný hovor. Hlavou vám bleskne skvělý nápad, co by se stalo, kdybych hovor pro tentokrát nechal zvonit? Stalo se vám něco podobného? Co vás dokázalo vytáhnout ze sítě negativních pocitů? Co všechno ovlivňuje naši koncentraci během dne
Dnešní doba je skvělá, máme chytré hodinky, chytrý telefon, chytrou domácnost. Všude nám pípají oznámení o příchozím e-mailu, o příchozím hovoru, o tom, kdy se máme napít, kolik metrů jsme během dne ušli, kdy začíná naše online schůzka, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Výsledkem toho všeho je, že všude, kam se hneme, nám někdo nařizuje, co máme dělat a v kolik hodin. A my si bereme práci domů a pracujeme ne 8 hodin, ale 24 hodin denně, protože nápady nám z hlavy nikdo nevymaže, nepřestávají proudit, naopak, jejich tok je neustálý. Co se skrývá za neustálým přemýšlením o práci? Naše soustředění, naše přítomnost v daném okamžiku je náročná a v této době je napjatá až do krajnosti. Čím to je, že jsme neustále ponořeni do svých myšlenek? Jednou z možností může být syndrom hledání nejlepšího řešení. Neustále se vracíme k dané situaci a identifikujeme pojítka. A tak se vaše myšlenky nezastaví a na konci dne zjistíte, že jste se nikam neposunuli a jen jste promarnili čas. Jak ale zvolit optimální přístup, když existuje tolik možností a při rozhodování máte příliš mnoho parametrů a priorit. Je to tak jednoduché, jako vyhnout se často skloňovanému syndromu FOBO (strach z lepších možností), kdy se bojíme, že existuje ještě lepší možnost. Doslova se chytíme do pasti a přemýšlíme, co když existuje lepší řešení, a najednou jsme zase na začátku. Dalo by se říct, že platí pravidlo zlaté střední cesty, že méně je někdy více. Vyberte si tedy ze 3 možností řešení. Můžete to zkusit třeba takto:
Víme, že naše mysl je neoblomná a předkládá nám myšlenky znova a znova. Připravila jsem pro vás malý trénink, ve kterém odpoutáte pozornost od situace a zaměříte ji na přítomný okamžik: Zavřete oči, třikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Pozorujte myšlenky, jejich neustálý běh. Obrazně řečeno, představte si, že stojíte před dálnicí a po ní jezdí auta a vy jen pozorujete, kolik jich projede, nestopujete, nemáváte, jen stojíte a pozorujete... Až se tok myšlenek uklidní, zůstaňte v tomto pocitu ticha, zastavení myšlenek alespoň 1-2 minuty a zkuste si popsat, jaké pocity vám to přineslo, případně si ten den i reflektujte písemně, co se změnilo. "Snažte se nestát člověkem úspěchu. Spíše se staňte hodnotným člověkem." - Albert Einstein Závěrem: Nesnažme se honit za výkonem, abychom dosáhli úspěchu. Snažme se poskytovat hodnotu co nejjednodušším způsobem. Naučme se věnovat svou přítomnost, naši největší hodnotu, svým blízkým, zákazníkům, kolegům na pracovišti, přírodě i kolemjdoucímu, který právě prošel kolem. Autorka: Aneta Babušová, linkedin konzultantka obchodních týmů
0 Comments
Leave a Reply. |
Kategorie
All
Archív
December 2023
|