 Rodinné firmy jsou úzce spjaté se svými zakladateli. To, jak fungují, jací lidé v nich pracují a jaké hodnoty vyznávají, se hodně odvíjí od toho, jaká je osobnost majitele. Když se však firma postupně rozvíjí a zvětšuje, může se stát, že se začne vytrácet její charakter. Do firmy přicházejí noví lidé, kteří mají své návyky, představy o fungování firmy a možná vyznávají odlišné hodnoty. Pokud není firemní filozofie jasně definovaná, firemní kultura začne slábnout, což přináší nesoulad a možné konflikty.
Jak tedy přistupovat k firemní kultuře, aby vytvářela prostředí, které bude jasně charakterizovat váš původní a stálý záměr? čtěte v článku speciálu E15 zde.
0 Comments
 V každém týmu, který jsem měla to štěstí navštívit, byl nějaký “toxík”. Je to takové nepěkné, ale trefné označení pro lidi, kteří mají sice často dobré pracovní výsledky, ale vytváří velmi komplikované vztahy. Panuje kolem nich zvláštní atmosféra, která vysává z lidí i firmy velké množství energie a přidělává starosti vedoucím. Jejich dopad na firemní kulturu je většinou hodně destruktivní.
Nespolupracuje váš tým dobře? Řešíte nedorozumění, časté konflikty nebo máte pocit, že máte tým individualistů? To vše je naprosto normální a patří to k určité fázi zralosti týmu. Jak zjistit, jak zralý je váš tým a jak s ním pracovat, aby začal fungovat dobře, se dozvíte ve 40 minutovém webináři, který natočila Simona Bodláková pro Grow with Google Academy for NGOs.  Jak mají lídři a manažeři udržet směr a týmovou spolupráci, když se dramaticky mění podmínky a nevíme, co nás čeká a kdy stav nouze skončí? V hlavách vašich lidí se objevuje pravděpodobně řada otázek, které je stresují a odvádějí od dennodenní práce. Dáte-li jim na ně odpovědi, uklidníte jejich obavy a zaměříte jejich pozornost správným směrem.
 Všichni prožíváme dny, které nemají v našich životech obdoby. Jsou to dny, kdy se naše mysl nemá čeho chytit, protože situace, jako je tato, je zcela nová. Obvykle se v dobách krizí a nebezpečí vracíme k podobným situacím, které jsme již prožili, a v nich hledáme inspiraci a poučení. Dny jako jsou ty dnešní, ale většina z nás neumí přirovnat k ničemu podobnému. Naše mysl se tak dostává do zmatku a pocitu ohrožení.
 Představte si, že vedete firmu, která je na trhu už 15 let. Pomáhali jste ji vybudovat od začátku, vydržela dobrá i složitá období. Zažili jste velký růst i problémy s odchody lidí. Přicházející nové generace mají jiné představy o práci a vy, abyste neztratili krok, tak jste navštívili několik konferencí o štěstí v práci. Začínáte si uvědomovat, že vaše specifická firemní kultura je to, co vás odlišuje od ostatních. Neumíte ji ale přesně popsat.
 Jedna z rolí, ve které se introverti necítí úplně ve své kůži, je vedení lidí. Souvisí to s častým stereotypem, že správný lídr by měl mít velké charizma, měl by být vidět a slyšet a zkrátka to musí být výrazné eso. Jenomže zkušenosti ukazují, že velmi úspěšné firmy mohou být zcela klidně vedeny introvertními lidmi. Příkladem mohou být největší technologické giganty jako je Apple nebo Microsoft.
 Pokud ano, nejste sami. Starostí, které s sebou podnikání nese je tolik, že někdy nevíte, kde vám hlava stojí. Řešíte tisíc a jednu důležitou věc a jednoho dne si uvědomíte, že váš tým už není s vámi na jedné lodi, jako to bylo na začátku.
Zjistíte, že lidi nejsou tak spokojení, jak byste chtěli, začnete mít pocit, že jim na výsledku nezáleží jako dřív a že jsou mnohem kritičtější, než by se vám líbilo. Budovat firmu (cokoliv) s týmem, který není zapojený je obrovská dřina. Nese s sebou únavu a frustraci, která může vést až k vyhoření.  V poslední době mám v koučovně celkem plno. To není tak neobvyklé a jsem za to moc ráda. Co je ale zajímavé, je jedno spojující téma: Život introvertů mezi extroverty. Navíc se většinou jedná o introverty, o kterých nikdo neví, že jimi jsou. Mají totiž dokonalou masku extroverta.
Představte si to: Máte v týmu introverty, kteří se chovají jako extroverti. Jsou veselí, vtipní, upovídaní, lidé je mají v oblibě. Vůbec nevypadají jako stereotyp, který se nám vybaví, když je řeč o introvertech. A přesto to introverti jsou. Jenomže vy o tom nevíte, protože vás to ani nenapadlo. Zacházíte s nimi tedy úplně stejně jako s extroverty. Chcete po nich rychlé odpovědi, očekáváte jejich aktivitu při brainstormingu, vystavujete je neustálému kontaktu s lidmi a dokonce po nich chcete, aby jeli na teambuilding a sdíleli pokoj s novým kolegou. Právě jsem vám popsala introvertovu představu pekla.  Měla jsem období, kdy jsem během krátké doby byla postupně manažerkou čtyř týmů. Práce s každým z nich byla ale propastně jiná. S jedním se mi pracovalo naprosto skvěle. Měla jsem pocit, že jsem rozený lídr. Měli jsme výsledky a práce nás těšila. Pak jsem se stala manažerkou dalšího týmu a z mé práce se stal rázem očistec. Byla jsem každý den jako na trní, nedařilo se mi vytvořit důvěru, tým pletichařil a já byla zoufalá. Další tým byl skvělý, ale neměli jsme výsledky. To, co mi dobře fungovalo dříve, tady bylo úplně mimo. Dlouho jsem si lámala hlavu, čím to je. Co ovlivňuje to, že se určitá skupina lidí sladí a pracuje na projektu s radostí a ve spolupráci a jiná spolu nekooperuje, soupeří a kuje pikle?
 Máme pocit, že žijeme ve světě extrovertů. Extrovertní chování je dnes více oceňováno, vyžadováno a vidět. Donedávna se věřilo, že introvertů je pouze 25 %. Dnes se uvádí, že je jich přibližně stejný počet jako extrovertů. Dokazují to dlouholeté statistiky MBTI testů. Přesto se nám může zdát, že je introvertů mnohem méně.
 Být na vrcholu pyramidy je sice skvělá věc, nese s sebou úspěch a uznání, ale to není všechno. Na špičku se vejde jeden člověk a ten tam je sám. Pro spoustu lídrů – ať už v roli majitele nebo CEO - je to daň za úspěch.
 Je to jeden moment – okamžik v životě manažera, který, jak doufám, potká každého. U každého vypadá jinak, ale z mé vlastní lídrovské zkušenosti a z práce s mými skvělými a milými klienty, vím, že má určité shodné znaky. Jak se toto probuzení projevuje a kam se vlastně probudíme?
 Pokud vedete tým, nevyhnete se zpravidla tomu, že budete muset řešit i ty nepříjemné situace, jako je konflikt v týmu. Konflikty mohou být součástí přirozeného vývoje, takové „puberty“ týmu. To je období, kdy je tým ještě nezralý a nemá ujasněné některé důležité principy fungování. V každém případě je to vždy příležitost něco zlepšit.
 Co je to autenticita? Český ekvivalent je přirozenost. Je to něco, co bychom přirozeně měli všichni mít a umět, ale není to tak snadné.
Žijeme ve společnosti, která nás ovlivňuje. Utváří v nás pocit toho, jací bychom měli být a jaká kritéria bychom měli splňovat, abychom byli úspěšní, oblíbení, milovaní, abychom byli lepší, než jsme. Díky tomu začneme žít obraz někoho, kdo nejsme. Začneme hrát roli perfektní manželky nebo manžela, jejíž definici nosíme v hlavě. Hrajeme roli perfektního zaměstnance, šéfa, rodiče, dcery atd. To všechno nás vzdaluje od toho, kdo opravdu jsme. Od naší přirozenosti.  Přetížený manažer nebo leader může být časovanou bombou. Vzhledem k tomu, že máme tendenci přetěžovat ty schopné, může se nám stát, že je tím zničíme – buď vyhoří, nebo odejdou. Buďte proto vnímaví k tomu, jak se vašim manažerům daří a pomozte jim dostat se ze začarovaného kruhu.
 Konflikt je střet dvou názorů nebo protichůdných zájmů. Oběma stranám záleží na tom, o co se bojuje. Může jít o výsledek, čas, pozornost, uznání, pozici, peníze, lidi atd. Konflikt, kdy dochází k vyhrocenému chování, je hnaný strachem ze ztráty.
 Firma bez lidí by byla jen místnost plná nábytku a strojů. Lidé dělají firmu, a proto by měli stát v centru zájmu svého vedení. Dnes již přestává platit, že zákazník je ten nejdůležitější. Nejdůležitější je totiž zaměstnanec. Zaměstnanci tvoří firmu, bez nich nelze vytvářet žádné hodnoty. Ale...
 Vzpomínáte si na ten notoricky známý vtip o tom, jak lidé chtějí změnu, ale nikdo nechce měnit sám sebe? Lidé totiž změnu nechtějí. Nejsou na ni naprogramováni. Generační zkušenost je taková, že se změnou může přijít nepříjemno, nebezpečí a v krajním případě smrt. Nejbolestivější je ale změna, která se týká nás samotných.
 Firemní kultura je fenomén, kterému se věnuje stále více lidí. Je to jen trend doby, anebo je to nový způsob uvažování, který přetrvá?
 Čtyři základní fáze podle prof. Tuckmana jsou: Formování - Bouření - Normování - Fungování. Většina účastníků našich workshopů přiznala, že jejich týmy se nacházejí na rozhraní BOUŘENÍ a NORMOVÁNÍ. To je velmi náročné období pro každého manažera.
 Manažeři se často ptají, jak motivovat své zaměstnance. Úspěšní lídři odpověď znají již dávno. A není to nic složitého.
Tajemství zaujetí se skrývá ve třech základních krocích:  Profesorka Virginia I. Lohr z Washington State University se zabývala studiem vlivu pokojových rostlin na lidi, kteří kolem sebe dříve květiny neměli. „Když chceš štěstí na den, opij se.
Když chceš štěstí na rok, ožeň se. Když chceš štěstí na celý život, založ si zahradu!"  Vědci v USA zjistili, že nejlepších výsledků v oblasti kreativního myšlení dosahujeme v kavárně v hladině středního hluku, tedy kolem 70 dB. Vztah mezi úrovní hluku a kreativitou se dá vyjádřit převrácenou U-křivkou, která se láme kolem 70 decibelů. Pokud je to víc, hluk začne negativně ovlivňovat kreativní myšlení. Nemůžete-li odejít do kavárny a tam si v klidu vše promyslet, zadejte si na youtube caffeteria noise nebo navštívte stránku coffitivity.com.  Znáte to. Celý den makáte, řešíte, odpovídáte, zařizujete, hasíte, sháníte, radíte, mítingujete a večer máte pocit, že jste nic kloudného za celý den neudělali?
Vedete si TO DO list, ale už to není list ale lists, protože má 4 stránky? Mám pro vás jeden návrh. Mně funguje. |
Kategorie
All
Archív
November 2021
|
RSS Feed