 Na mnohých školeních nás školitelé vedou, abychom používali participativní způsob řízení. Abychom zapojovali podřízené do řešení a používali otázku: "Co navrhuješ?" Funguje to nebo ne? Je to užitečný nástroj. Předáváme druhé straně odpovědnost za řešení "problému", necháváme jí kreativitu - což je motivující, vedeme juniory k odpovědnosti a dáváme seniorům prostor uplatnit své zkušenosti.... To je super a v ideálních podmínkách to funguje beze zbytku. Ovšem v ideálních podmínkách máme otevřené a konstruktivní komunikační klima, vládne zde důvěra, informace se sdílejí (a nezadržují), chyby jsou zdrojem poučení a růstu, všichni členové týmu se respektují a táhnou za jeden provaz, přičemž se nebojí nesouhlasit, otevřená zpětná vazba je vítána, protože je konstruktivní, není útočná a je dobře míněná. Lidé v týmu nejsou vyschízovaní, protože maji vyváženou práci i soukromý život a protože se v práci realizují... Pokud to tak není a já zrovna tančím na hraně útesu (topím se v křivdách, je mi blbě na duši nebo na těle, zažívám bezpráví a musím se chovat politicky, protože jinak nepřežiju), tak můj mozek reaguje jako v ohrožení, tj. vyletí adrenalin a kortizol a sníží se mi oxytocin a serotonin. Co potom vymyslí můj mozek na otázku "Co navrhuješ?" Nic kloudného! Mozek se v "hrožení" přepíná do režimu Útěk nebo Útok (eventuálně Ustrnutí) a na nic jiného se nezmůže. V ten moment nedokáže být kreativní ani konstruktivní. Předloží strategii, jak se vyhnout problému, úkolu, řešení, odpovědnosti nebo konfrontaci. Řešení, které vymyslí, pravděpodobně bude:
Tip pro Vás Když jsem "tady a teď" s prominutím ve sr...ách, je lepší nic nenavrhovat a nic neřešit a pokud jste v pozici šéfa a Váš podřízený je zjevně v nepohodě, tak to z něj nepáčit… Zaměřte se na snížení napětí a řešení nechte na jindy. Ráno moudřejší večera! autorky: Simona Barbry a Simona Bodláková
1 Comment
|
Kategorie
All
Archív
October 2020
|
RSS Feed