Jak divní jsou introverti?

Máme pocit, že žijeme ve světě extrovertů. Extrovertní chování je dnes více oceňováno, vyžadováno a vidět. Donedávna se věřilo, že introvertů je pouze 25 %. Dnes se uvádí, že je jich přibližně stejný počet jako extrovertů. Dokazují to dlouholeté statistiky MBTI testů. Přesto se nám může zdát, že je introvertů mnohem méně.

Rozdělení na introverty a extroverty vychází z práce Carla Gustava Junga. Vědci od té doby pokročili ve svém bádání vpřed. Zjistili, že introverti se liší organizací svého mozku, způsobem jeho aktivity a převahou rozlišných neurotransmiterů (Olsen Laneyová, 2002). Rozdíl mezi introverzí nebo extroverzí není tedy jen psychologická škatulka, ale biologická realita. Je potřeba si uvědomit, že se při rozdělování do těchto „škatulek“ pohybujeme na škále mezi dvěma maximy. Proto stereotyp asociálního introverta neplatí. Část lidí se pohybuje na ose někde poblíž středu, tzv. ambiverzi. V průběhu života se extrémy „otupují“ a lidé se pomalu posouvají k příjemnějšímu ambivertnímu nastavení.
 
Z výsledků dlouholetých statistik MBTI víme, že introvertů i extrovertů je stejný počet, tak proč máme pocit, že je extrovertů mnohem více?
První vysvětlení může být v tom, že extroverti jsou prostě mnohem víc vidět. Dalším důvodem je, že dnešní rychlá doba přeje extrovertům a introverti se tomu snaží přizpůsobit. Někteří z nich totiž kdysi zjistili, že extrovertní chování je pro ně mnohem výhodnější. Nasadí si masku extroverta a dělají to, co po nich společnost vyžaduje. To ale nic nemění na tom, kde berou svou energii. Introverti ji totiž získávají ze samoty, kdežto extroverti z přítomnosti ostatních lidí. Psala jsem o tom i v článku Introverti s maskou extrovertů. 
 
Často mi při koučinku introverti vypráví své příběhy z dětství nebo mládí, kdy si připadali neschopní, nedostateční nebo divní. Mysleli, že to, že nejsou tak pohotoví a nereagují hned a navíc vtipně, znamená, že jsou prostě mimo. Nechápali, jak se někdo může nadšeně těšit do divadla, na třídní sraz nebo na firemní večírek, když jim se až bolestivě chtělo být doma. Všímali si jen těch, co se ve společnosti baví. Došli k závěru, že všichni to mají jinak než oni a naučili se to dělat podle nich. Začali skrývat svou „divnost“.
Odhodlali se mluvit trochu hlasitěji, než jim to bylo přirozené, udržovat oční kontakt přiměřeně dlouho a smát se dost často a nahlas. Nakonec byste nepoznali rozdíl. Tedy až na moment, kdy se za nimi zavřou dveře jejich pokoje, oni odloží masku s grimasou úsměvu a svalí se vyčerpaní do peřin. Společenské vyhoření je jedno z jejich největších ohrožení.

Tito veselí introverti totiž nepotkali nikoho, kdo by jim řekl, že stejně, jak to mají oni, to má celá půlka populace. Nedozvěděli se, že fakt, že se jim nechce po celém dni mezi lidi na večírek, je naprosto ok a že je úplně v pořádku, když se nechtějí na poradách překřikovat a být za každou cenu slyšet.
Nikdo jim totiž neukázal, že jejich „intro“, tj. zaměření dovnitř, má své velké výhody.
 
Velkou výhodou introvertů je schopnost, kterou extroverti postrádají nebo se ji musí učit jako dovednost: přirozená schopnost se soustředit a jít do hloubky problému. Pokud mají introverti čas a prostor, jsou schopni tvořit – ať už se jedná o nové myšlenky, umělecká díla nebo hluboké analýzy. Když mají introverti možnost využívat těchto svých předností místo toho, aby se soustředili na zakrývání svých „nedostatků“, tak dosahují velkých úspěchů, jsou mnohem otevřenější při komunikaci a jsou více autentičtí.
 
Důkazem toho jsou velké introvertní osobnosti, které ovlivnili a ovlivňují náš svět:
Albert Einstein, Isaac Newton, Bill Gates, Mark Zuckerberg , Steven Spielberg, Wolfgang Goethe, William Shakespeare, Karel Čapek, Alanis Morissette, Michael Jackson, Nelson Mandela, Václav Havel, skoro celá britská královská rodina nebo literární hrdinové Frodo Pytlík, Gandalf, Harry Potter, Superman, Spiderman, James Bond a Sherlock Holmes 😉.
 
Jak chudý by byl náš svět bez introvertů, co myslíte?
 
V dnešním hektickém a sociálním světě je pro firmy a vlastně celou společnost obrovsky důležité vytvářet pro introverty prostředí, které můžou využít k tomu, v čem jsou dobří – k soustředěné a hluboké práci.
 
Co introvert potřebuje k tomu, aby podal svůj nejlepší výkon:

1. Čas utřídit si myšlenky, tj. čas na rozmyšlenou. Tlakem na rychlost zastavíte jejich zdroj a přijdete o propracované, vycizelované řešení.
   
   
2. Přiměřená míra komunikace. Prosím pěkně:  introverti nejsou asociálové 😃. Někteří jsou velmi společenští. Mají ale svou vlastní míru potřeby kontaktu s ostatními a ta je většinou o něco nižší než u extrovertů. Nenuťte introverty do „small talks“ – tj. kancelářského tlachání u kafíčka, cigarety nebo piva. Tyto aktivity neukazují na to, zda jsou týmoví nebo ne. Týmovost spočívá v tom, že dáváte zájem skupiny před ten svůj vlastní. A v tom jsou introverti leckdy důkladnější než extroverti.
   
   
3. Po konferencích, večírcích, teambuildingu následuje homeoffice. Introverti chápou důležitost společenských akcí. Pokud vědí, že je jejich přínos pro firmu pozitivní, zúčastní se jich velmi ochotně a rádi. Nicméně je dobré vědět, že potom potřebují čas dobít baterky. Respektujte jejich potřebu a dejte jim prostor zalézt do samoty např. možností homeoffice. Mozek introvertů neodpočívá. Nebojte se, že se budou nudit. Budou zpracovávat vjemy a dojmy z předchozí akce a pravděpodobně přijdou se zajímavými návrhy nebo závěry

 
Jak jsou na tom introverti u vás ve firmě? Kde mohou být v klidu a rozjímat? Jaké jsou vaše zkušenosti? Napište mi na [email protected], moc ráda si přečtu váš příběh. 

NAUČTE SE VÉST SVŮJ TÝM
Pro introvertní lídry, kteří se chtějí naučit své týmy vést vědomě a lépe, jsem připravila kurz Vedení týmu pro introverty Během dvou dvoudenních workshopů vás naučím to nejdůležitější, co potřebujete, abyste své týmy mohli vést vědomě.
Přihlaste se do kurzu, který vás naučí víc než pár manažerských dovedností. 
Kurz začíná v říjnu 2019.
​
Více informací najdete zde.

Autorka článku Simona Bodláková je mentorka a koučka. Věnuje se manažerům a lídrům, předává zkušenosti s tím, jak vést týmy, aby v nich byli lidé spokojení a výkonní zároveň.